Historie budovy je tvořena historií v současnosti propojených, původně však dvou samostatných domů, označených popisnými čísly 498 a 497. Každý z těchto domů má svou vlastní historii i svůj specifický stavební vývoj, oba dva jsou vedeny ve Státním seznamu nemovitých kulturních památek.


Nejstarším majitelem domu byl Matyáš Kolman, od něhož r. 1556 koupila dům Magdalena, patrně manželka Klementa Vážanovského, za 800 zlatých.

Poté patřil několika vlastníkům (např. šlojířník Jan Woske, sladovník Bartoloměj Österreicher, pekař Jan Schatke), až v r. 1645, se uvádí dům jako v rozvalinách a pustý. Pusté místo koupil knihtiskař Vít Jindřich Ettel, který dům zčásti znovu vystavěl, pak dům znovu zpustl, aby byl znovu vystavěn dalším majitelem, Janem Štěpánem Sauerem.

V r. 1682 jej kupuje šlechtická rodina Wittenů, za jejíž správy dům sice vyhoří, ale je důkladně přestavěn i rozšířen. V r. 1736 přechází Františkem Reinholdem, hrabětem Andler-Witten, do majetku hrabat Andlerů a nazývá se Andlerským domem, na němž byla umístěna sedmá smolná pánev k osvětlení města. Výstavný právovárečný dům zůstává v majetku šlechtických rodin až do r. 1810 a jeho cena plynule stoupá. Následující majitelé (např. Josefa Gallaschová, která se uvádí v r. 1812 i jako majitelka sousedního domu čp. 498) nadále udržují dům ve velmi dobrém stavebním stavu.

Od r. 1881 se na dlouhou dobu stává majitelem domu (a současně i čp. 498) Sami Pollak, špeditér.

V r. 1932, kdy oba domy vlastnil Julius Deutsch, byl vybourán do Mořického náměstí pilíř a vsazen kovový portál se vchodem, do Zámečnické ulice bylo zvětšeno okno.

Dům byl udržován i ve válečných letech, v r. 1941 bylo zřízeno podloubí na místě obchodu p. Kyselého.

Rozsáhlejší oprava byla provedena za J. Deutsche v r. 1949, za to za 135.048 K. Po jeho smrti však oba domy postupně chátraly.

V r. 1956 koupily oba domy od vdovy Deutschové Kancelářské stroje.


Nejstarší zpráva o tomto domu pochází dle zápisu v Natherově kronice z r. 1454, kdy se zde jmenuje Matěj Schindler s manželkou Markétou. Nadále více než 50 let zůstáváme beze zpráv o ceně i majitelích. Teprve v r. 1519 stará Mátl, pekařka, koupila dům se svým synem Janem od Zigmunda Polczmachera, rovněž pekaře, za pouhých 100 zl. Tato cena ukazuje, že dům v tuto dobu nebyl nijak výstavný a vysoký. Dále se jmenuje v r. 1532 Ondřej Jan, sladovník, r. 1554 Billiczer Jan, soukeník s manželkou Kordulou, která zdědila dům po své zemřelé matce Anně Andresové. V těchto posledních letech musel být dům značně stavebně zhodnocen, neboť v r. 1586 jej koupil Tomáš Glaskops od Billiczera za 1400 zl. mor. V r. 1607 sídlil v domě Jan Lenader, doktor filozofie a medicíny, zemský lékař markraběte Moravského. Od Lenaderů koupil dům za stejnou cenu v r. 1612 Karel Haugwic z Biskupic, podkomoří. V r. 1624 vlastnil dům Adam Schleiwitz, kterému byl za účast na povstání majetek konfiskován. Dům se přechodně dostal do vlastnictví města a kostela sv. Mořice.

Významným datem v dějinách domu je r. 1635, kdy Mikuláš Hradecký ze Svídnice koupil Handlovu knihtiskárnu a umístil ji do tohoto domu, který 2 roky předtím koupil od města za 793 zl. 20 kr. Po jeho smrti (1652) zdědila knihtiskárnu vdova Dorota, která však k vedení povolala Víta Jindřicha Ettela, za kterého se jako devadesátiletá provdala. Ettel v r. 1660 přikoupil i sousední pusté místo (viz dějiny domu čp. 497) a spojil oba domy. Jeho nové žena Anna Alžběta, dcera lékárníka Enderleina se po Ettelově smrti provdala za knihtiskaře J. J. Kiliana, narozeného v Augšpurku. Po něm převzal knihtiskárnu v r. 1702 Ignác Rosenberg z Prahy, jeho zeť.

V r. 1709 dům vyhořel. Rosenberg jej nechal opravit, avšak po jeho smrti v roce 1715 se vdova Alžběta provdala za Jana Adama Auingera, za něhož došlo k takovému úpadku, že knihtiskárnu spolu s domem koupilo město za 15.585 zl.

Až r. 1732 přišel dům i knihtiskárna do soukromých rukou. František Antonín Hirnle, nar. 1697 v Praze, vše koupil za 15.000 zl. Zemřel v r. 1758. Josefa Hirnlová odkázala po své smrti r. 1798 dům s tiskárnou své nevlastní dceři Antonii, manželce Josefa Antonína Skarnicla, majitele tiskárny ve Skalici, který poté přesídlil do Olomouce. Z neznámých příčin zde setrval pouze rok a s ním končí dlouhodobá tradice - 163 let knihtiskárny.

V r. 1699 se jmenuje František Sebastiánský, který koupil dům s vinárenským právem za 5.500 zl. Dům byl oceněn v r. 1774 na 2.700 zl.

V roce 1812 je majitelkou obou zkoumaných domů Josefa Galaschová a uvedená cena domu je 4.400 zl.

Od r. 1812 do r. 1814 prošel dům významnou přestavbou, kterou signalizuje cena 15.600 zl., zvednutá na 25.150 zl. Přestavbu potvrzuje i datum na portále 1813. Jejím iniciátorem zřejmě byla Alžběta Widemannová, manželka poštovního úředníka. I Bernard Widemann, patrně syn, rovněž poštovní úředník, se uvádí jako iniciátor velké přestavby v r. 1818, která zřejmě byla pouze dokončením velkého započatého díla, neboť cena v r. 1814 a v r. 1818 je stejná - 25.150 zl.

Po krátkém vlastnictví Ignáce a Františky Machankových koupil dům za 11.500 zl. v r. 1846 fiakrista Matyáš Schneiderle. Stejná živnost se držela v domě i za následujícího majitele Emericha Queche, který v r. 1856 zakoupil k domu ještě právovárečné a vinárenské právo. K r. 1874 stoupla cena domu na 14.175 zl.

Od r. 1881 je majitelem Sami Pollak a historie obou domů se slučují.

V roce 1995 zakoupila domy a. s. KABEL PLUS Střední Morava
a během následujícího roku provedla rozsáhlou rekonstrukci obou objektů.

V roce 2002 kupuje dům jeho současný majitel